9 Slévárna Beneda

V minulosti byste na tomto místě slyšeli patrně kovové bušení kladiv o kovadliny či opracovávaný kov. Průmyslový areál s kovárnou, válcovnou, zámečnickou dílnou a obytným domem v Podprůhonu vystavěl v letech 1905-1906 František Klauber. Hledal nový prostor pro provoz svého prosperujícího zámečnictví, původně situovaného ve spodní části dnešní ulice Petra Bezruče. Již po dvou letech v Podprůhonu se však Klauber dostal do finančních problémů a provoz válcovny poté převzala nově založená společnost Průhonská železárna Klauber & Mika v Kladně, v níž František Klauber neměl rozhodovací vliv. Udržel si nicméně provoz zámečnické dílny, která fungovala paralelně s válcovnou a kovárnou. 

Zásadní impulz pro rozvoj podniku přinesl v roce 1919 podprůhonský kovolitec Josef Beneda, který koupil provoz bývalé válcovny a kovárny a nechal jej přestavět na moderní slévárnu železa a kovů. Ta byla vybavena dvěma pecemi na tavení mosazi (tzv. tyglovna), jednou pecí na tavení litiny (tzv. kuplovna) a dílnou s dvěma kotoučovými brusy. Mimo objekt slévárny pak vyrostla ještě menší budova skladu modelů a kanceláře. V roce 1941 převzal podnik Benedův syn Jan, který se rozhodl jej převést na veřejnou obchodní společnost J. Beneda a spol. Kladno.

Po roce 1945 byla na firmu uvalena národní správa a přešla pod kontrolu národního podniku Kovoslužba, po jehož zrušení v roce 1954 se továrny ujal národní podnik Spojené ocelárny. V průběhu let vzniklo v bývalé slévárně Beneda středisko uměleckého kovářství SONP a později Poldi Kladno, kde se pod rukama uměleckých kovářů zrodilo nepřeberné množství uměleckých prací ze železa a dalších kovů pro množství hradů, zámků a jiných historických i moderních staveb. Jedním ze zaměstnanců slévárny byl i Viktor Stříbrný, později jeden z iniciátorů Kladenských dvorků.