11 Kladenský Betlém

Když se po západu slunce zadíváte do Podprůhonského údolí na řádky domů vysázené jak perličky na náhrdelníku, mezi nimiž problikávají světýlka veřejného osvětlení, není těžké pochopit, že si čtvrť vysloužila svou přezdívku hornický Betlém - podle české vánoční tradice stavby modelů scény narození Ježíše Krista. V čase petrolejových lamp přitom musel být noční Podprůhon ještě o mnoho působivější a malebnější.K hornickému Betlému Podprůhon poprvé přirovnala spisovatelka Marie Majerová ve své sbírce črt a lyrických próz s názvem Má vlast (1933):

"Před důlními vraty se půda svažuje; dno hlubokého sedla mezi šachtou a Kladnem je nyní napěchováno tmou a jen protější stráň, hornický Betlem, se neurčitě zjevuje v chumelenici. Kmitá několika třeslavými pablesky; mohlo by to být občasné zajiskření umdlévajícího pohledu, mohlo by to být světélkování močálu."

Později se toto označení vžilo a zejména starší obyvatelé Podprůhonu je stále používají. Pokud se tedy ve vyprávění zmíní, že někam šli "z Betléma", nemusíte se podivovat, že si zajeli na skok k Mrtvému moři.